Skutky 01
Kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
1
Budete mými svědky
1První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, o všem, co Ježíš začal dělat a učit 2až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům. 3Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. 4Když se s nimi sešel, přikázal jim: „Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit. 5Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“
6Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“
7Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. 8Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“
9Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. 10Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu 11a řekli jim: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
V horní místnosti
12Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od Olivetské hory ležící poblíž města – na vzdálenost sobotní cesty. 13Když přišli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali:
Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot a Juda (syn Jakubův).
14Ti všichni svorně setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci.
Nový apoštol
15V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl: 16„Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže, 17ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě.“
18(Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. 19Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)
20„V knize Žalmů je psáno:
‚Jeho příbytek ať zůstane pustý
a ať v něm nikdo nebydlí‘
a dále:
‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘
21Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, 22od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení.“
23Navrhli dva – Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje. 24Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, 25aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří.“ 26Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.
2
Den Letnic
1Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. 2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
Bůh ho učinil Mesiášem!
14Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: 15Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! 16Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17‚V posledních dnech, praví Bůh,
vyliji svého Ducha na všechny lidi.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech
vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi,
krev a oheň a oblaka dýmu.
20Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev,
než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.‘
22Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. 23Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. 24Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci. 25David o něm říká:
‚Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
26Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v naději odpočívá.
27Nenecháš v záhrobí duši mou,
svého svatého nevydáš rozkladu.
28Cesty života jsi mi oznámil,
ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘
29Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška! 30Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků. 31Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! 33Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. 34David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
35než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘
36Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, 39neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ 40Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. 42Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení. 44Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. 45Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. 46Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. 47Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.
3
Co mám, to ti dám
1Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu. 2Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral. 3Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu.
4Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“ 5Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane, 6Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ 7Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. 8Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.
9Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha, 10a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.
Čiňte pokání
11Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví. 12Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí? 13Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit. 14Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. 15Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila.
17Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové. 18Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět. 19Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí, 20až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše, 21který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. 22Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já – toho poslouchejte. 23Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.‘
24Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny. 25Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.‘ 26Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností.“
4
Petr a Jan před Veleradou
1A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. 2Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. 3Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. 4Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.
5Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, 6velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. 7Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“
8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, 9jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. 10Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. 11To je ten
‚kámen vámi staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným.‘
12V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“
13Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem. 14Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci. 15Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit: 16„Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. 17Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“ 18A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.
19Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha? 20Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
21Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo – 22člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!
Dej nám smělost
23Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. 24Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. 25Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida:
‚Proč se národy vzbouřily
a lidé vymýšleli marnosti?
26Králové země povstali
a vládcové se spřáhli proti Hospodinu
a proti jeho Pomazanému.‘
27A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, 28a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát. 29Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. 30Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“
31Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.
Jedno srdce, jedna duše
32Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. 33Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. 34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli 35k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
36Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, 37prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.
5
Ananiáš a Zafira
1Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek; 2část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů.
3Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? 4Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
5Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň. 6Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili.
7Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. 8Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“
„Ano, za tolik,“ odpověděla.
9„To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“
10Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. 11Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.
12Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví. 13Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil. 14Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo. 15Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem. 16Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.
Znovu před Veleradou
17Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí 18nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice. 19Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim: 20„Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“ 21Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili.
Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení. 22Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením: 23„Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“ 24Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.
25Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“ 26Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.
27Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal: 28„Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!“
29Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi. 30Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili. 31Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají.“
33Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít. 34Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a 35potom řekl: „Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat. 36Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo. 37Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul. 38Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude. 39Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!“
40A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je. 41A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno. 42Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.
6
Sedm služebníků
1V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla. 2Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů. 3Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme. 4Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.“
5Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali:
Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie).
6Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.
7Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.
8Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi veliké divy a zázraky. 9Tehdy povstali někteří z takzvané synagogy Libertinů (totiž osvobozených otroků z Kyrény, Alexandrie, Kilikie a Asie) a začali Štěpánovi odporovat. 10Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, v jehož moci mluvil. 11Nastrčili proto muže, kteří prohlašovali: „Slyšeli jsme, jak se rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu!“ 12Tím pobouřili lid i starší a znalce Písma, takže Štěpána nakonec zatkli a odvedli před Veleradu.
13Tam postavili falešné svědky, kteří tvrdili: „Ten člověk neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu. 14Slyšeli jsme ho říkat, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní ustanovení, která jsme dostali od Mojžíše!“
15Všichni, kdo seděli ve Veleradě, na něj upřeli pohled a viděli jeho tvář jako tvář anděla.
7
Štěpánova řeč
1Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?“ 2Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy 3a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ 4Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. 5Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. I když byl ještě bezdětný, 6Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 7Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ 8Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.
9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. 10Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.
11Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. 12Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. 13Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. 14Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. 15Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. 16Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.
17Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, 18dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. 19Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.
20V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, 21a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. 22Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.
23Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. 24Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. 25Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. 26Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ 27Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? 28Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.
30Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘
35Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. 36Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.
37Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘
38Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.
39Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. 40Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ 41Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků:
‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
43Vztyčili jste stánek Molocha
a hvězdu svého boha Remfana,
obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli!
Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘
44Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. 45Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, 46kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu zřídit příbytek. 47Šalomoun mu potom postavil dům.
48Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:
49‚Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin,
a jaké místo, kde bych spočinul?
50Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘
51Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. 53Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“
Ježíšův mučedník
54Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. 55On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici 56a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“
57Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. 58Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.
59Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.
8
1Saul jeho smrt schvaloval.
Evangelium v Samaří
V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích. 2Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali. 3Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení.
4Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli. 5Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. 6Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli zázraky, které dělal. 7Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. 8Celé město zažívalo velikou radost.
9V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného. 10Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: „Tohle je jistě ta veliká Boží moc!“ 11Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií. 12Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. 13Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliké divy a zázraky se dějí, byl ohromen.
14Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana. 15Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. 16(Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.) 17Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.
18Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze 19se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!“
20Petr mu na to řekl: „Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze? 21Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. 22Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí. 23Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“
24Šimon odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!“
25Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.
Etiopský komoří
26Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy.“ 27Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu 28a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše. 29Duch řekl Filipovi: „Dohoň ten vůz a jdi vedle něj.“
30Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“
31„Jak bych mohl?“ odpověděl. „Jedině kdyby mi to někdo vyložil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu. 32Místo, které v Písmu četl, bylo toto:
„Jak ovce na porážku veden byl,
jako když beránek před střihačem oněmí,
ústa neotevřel.
33Ve svém ponížení byl zbaven práva
a kdo vylíčí jeho rod?
Vždyť byl na zemi připraven o život.“
34Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ 35Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.
36[37]A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“ 38a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.
39Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se. 40Filip se pak octl v Azotu. Procházel všechna okolní města a kázal evangelium, až přišel do Cesareje.
9
Proč mě pronásleduješ?
1Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. Šel za veleknězem 2a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma. 3Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe. 4Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“
5Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“
Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat.“
7Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli. 8Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku. 9Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.
10V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Pán ho ve vidění oslovil: „Ananiáši!“
Odpověděl: „Zde jsem, Pane.“
11Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá. V Judově domě najdeš Saula z Tarsu – hle, právě se modlí 12a ve vidění spatřil muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl.“
13Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! 14A teď má i zde od vrchních kněží pověření, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno!“
15Pán mu však řekl: „Jdi, neboť je to má vyvolená nádoba – bude přinášet mé jméno národům, králům i synům Izraele 16a já mu ukážu, kolik musí vytrpět pro mé jméno.“
17Ananiáš tedy šel do určeného domu. Vešel dovnitř, vložil na něj ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“ 18Saul náhle prohlédl, jako by mu z očí spadly šupiny. Potom vstal a dal se pokřtít. 19Přijal pokrm a posilnil se.
Saul popouzí Židy
Saul pak strávil několik dní s damašskými učedníky 20a hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Boží Syn. 21Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Vždyť to je ten, který v Jeruzalémě hubil vyznavače toho jména! Copak sem nepřišel, aby je v poutech odvedl k vrchním kněžím?“ 22Saul ale kázal stále mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, popouzel damašské Židy.
23Když už to trvalo dost dlouho, Židé se dohodli, že ho zabijí. 24Saul se ale o jejich úkladech dozvěděl. Brány byly hlídány dnem i nocí, protože ho chtěli zabít, 25a tak ho učedníci v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.
26Saul se tedy vrátil do Jeruzaléma. Pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nevěřili totiž, že je učedník. 27Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána a mluvil s ním a také jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu. 28A tak s nimi zůstal v Jeruzalémě. 29Hovořil a přel se také s pořečtěnými Židy a ti mu začali ukládat o život. 30Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.
31Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly.
Petrova apoštolská cesta
32Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě. 33Tam nalezl člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a už osm let byl upoután na lůžko. 34Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!“ On hned vstal 35a všichni obyvatelé Lyddy a Šáronu, kteří ho viděli, se obrátili k Pánu.
36V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), která oplývala dobrými skutky a almužnami. 37V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti. 38Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.
39Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: „Tabito, vstaň!“ Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.
42Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána. 43Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.
10
Co Bůh očistil, neměj za nečisté
1V Cesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník praporu zvaného Italský. 2Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. 3Jednou odpoledne kolem třetí hodiny jasně uviděl ve vidění Božího anděla, jak k němu jde a říká: „Kornelie!“
4V úleku na něj vytřeštil oči a zeptal se: „Co je, Pane?“
Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a almužny vzbudily Boží pozornost. 5Hned pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. 6Je hostem jistého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7Když po těch slovech anděl odešel, Kornelius zavolal dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka, který patřil k jeho pobočníkům. 8Všechno jim vyložil a poslal je do Joppy.
9Druhého dne, zatímco se cestou blížili k městu, Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. Okolo poledne 10dostal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravili jídlo, upadl do vytržení. 11Uviděl otevřené nebe a něco jako velikou plachtu, jak se za čtyři cípy spouští na zem. 12V ní byla všemožná čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazi a ptáci. 13Vtom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
14Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“
15Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ 16Opakovalo se to třikrát, než byla plachta vytažena zpátky do nebe.
17Zatímco si Petr marně lámal hlavu, co mělo to vidění znamenat, hle, muži poslaní Korneliem se doptali na Šimonův dům. Když dorazili ke dveřím, 18zavolali: „Je tu hostem Šimon zvaný Petr?“
19Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: „Hledají tě tři muži. 20Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám.“
21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, koho hledáte. Co vás přivádí?“
22Odpověděli: „Setník Kornelius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, že tě má pozvat k sobě domů, aby vyslechl tvá slova.“ 23Petr je tedy pozval dovnitř a pohostil.
Bůh nikomu nestraní
Nazítří vstal a odešel s nimi, doprovázen některými bratry z Joppy. 24Druhého dne dorazili do Cesareje. Kornelius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele. 25Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se. 26Petr ho ale zvedl se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!“
27V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí, 28řekl jim: „Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného, 29a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?“
30Kornelius odpověděl: „Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu 31a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem. 32Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr, který je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘ 33Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi laskavě přišel. Teď jsme tu všichni před Boží tváří, abychom vyslechli, cokoli ti Bůh svěřil.“
34Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost. 36To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. 37Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. 38Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.
39My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili, 40ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – 41ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých. 43Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“
44Ještě než to Petr dořekl, Duch svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali jeho řeč. 45Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany. 46Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha.
Petr tehdy prohlásil: 47„Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?“ 48A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.
11
Kdo jsem, abych bránil Bohu?
1Apoštolové a ostatní bratři v Judsku se doslechli, že i pohané přijali Boží slovo. 2Když Petr dorazil do Jeruzaléma, obřezaní věřící mu vytýkali: 3„Šel jsi k neobřezancům a jedl jsi s nimi!“
4Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat: 5„Jednou, když jsem se ve městě Joppe modlil, ve vytržení jsem spatřil vidění: z nebe se za čtyři cípy spouštělo něco jako veliká plachta. Když sestoupila až ke mně, 6pozorně jsem se do ní podíval a spatřil jsem čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazy a ptáky. 7Tehdy jsem uslyšel hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘
8Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic nečistého nebo poskvrněného.‘
9Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu: ‚Co Bůh očistil, neměj za nečisté!‘ 10Třikrát se to opakovalo, než to bylo všechno vytaženo zpátky do nebe.
11Vtom se před domem, ve kterém jsem byl, objevili tři muži. Byli za mnou posláni z Cesareje 12a Duch mi řekl, abych šel bez váhání s nimi. Doprovázelo mě těchto šest bratrů, s nimiž jsme vešli do domu toho muže. 13Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla. Stanul před ním a řekl: ‚Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. 14Skrze to, co ti poví, budeš spasen ty i celý tvůj dům!‘
15A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás. 16Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ 17Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?“
18Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“
Církev v Antiochii
19Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy. 20Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky. 21Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.
22Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše. 23Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu. 24(Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.
25Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula, 26a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany.
27V té době přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma. 28Jeden z nich jménem Agabos vstal a skrze Ducha oznamoval, že po celé říši bude veliký hlad. (Což se také splnilo za císaře Klaudia.) 29Učedníci tedy rozhodli, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům v Judsku. 30To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.
12
Herodův marný boj
1V té době král Herodes krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi. 2Jakuba, bratra Janova, popravil mečem, 3a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.) 4Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.
5Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.
6Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. 7Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: „Rychle vstávej!“ Řetězy mu spadly z rukou 8a anděl mu řekl: „Oblékni se a obuj.“ Když to udělal, anděl pokračoval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“ 9Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění. 10Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.
11Když Petr přišel k sobě, řekl si: „Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ 12Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.
13Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé. 14Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou. 15Říkali jí: „Blázníš?!“ Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: „To musí být jeho anděl.“
16Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. 17Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: „Povězte to Jakubovi a bratrům.“ Vyšel ven a zamířil jinam.
18Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. 19Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.
20Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území). 21Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč. 22Lid začal volat: „Hlas boží, ne lidský!“ 23A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.
24Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.
Barnabáš a Saul vysláni na cestu
25Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.
13
1V antiochijské církvi byli proroci a učitelé:
Barnabáš,
Šimon zvaný Černý,
Lucius Kyrénský,
Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem,
a Saul.
2Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ 3Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.
Kypr
4Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. 5Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan byl s nimi, aby jim pomáhal.
6Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, 7který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. 8Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. 9Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí 10a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? 11Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“
Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.
Antiochie Pisidská
13Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. 14Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. 15Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“
16Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: 17Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. 18Po čtyřicet let snášel jejich způsoby na poušti, 19a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. 20To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. 21Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech 22jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘
23Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, 24před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejjsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘26Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. 27Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. 29Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! 31On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.
32Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům 33Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu:
‚Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!‘
34A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto:
‚Dám vám svatá zaslíbení
učiněná Davidovi.‘
35Proto na jiném místě říká:
‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘
36David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. 37Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.
38Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. 39Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. 40Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:
41‚Pohleďte, pohrdavci,
podivte se a zhyňte:
Já konám dílo ve vaší době,
dílo, jemuž neuvěříte,
i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“
42Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. 43Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.
44Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. 45Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.
46Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! 47Tak nám to totiž přikázal Hospodin:
‚Učinil jsem tě světlem národů,
abys dal spásu celému světu.‘“
48Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. 49Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.
50Židovští vůdci ale poštvali bohabojné a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. 51Ti však na ně setřásli prach z nohou a přišli do Ikonia. 52Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.
14
Ikonium
1Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků. 2Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům. 3Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce divy a zázraky. 4Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.
5Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat, 6dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí. 7I tam šířili evangelium.
Lystra a Derbe
8V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil. 9Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven, 10řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.
11Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“ 12Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on). 13Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.
14Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli: 15„Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich. 16V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách, 17ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“ 18A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.
19Vtom ale dorazili Židé z Antiochie a Ikonia a strhli davy k tomu, aby Pavla ukamenovali. Když už ho měli za mrtvého, vyvlekli ho za město. 20Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak s Barnabášem odešel do Derbe.
Zpáteční cesta
21I tomuto městu zvěstovali evangelium. Poté, co tu získali mnoho učedníků, vydali se na zpáteční cestu do Lystry, Ikonia a Antiochie. 22Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře a že do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení. 23V každé církvi jim s modlitbou a postem vybrali starší a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.
24Prošli Pisidii a přišli do Pamfylie. 25Poté, co kázali slovo v Perge, odešli do Attalie 26a odtud vypluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní vykonali. 27Když tam dorazili, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno Bůh skrze ně učinil a že otevřel dveře víry pohanům. 28Zůstali tam s učedníky po delší čas.
15
Jeruzalémský sněm
1Potom přišli někteří z Judska a začali bratry učit: „Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni.“ 2Pavel a Barnabáš s nimi proto vedli nemalý spor a hádku, a tak bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou s touto otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.
3Vysláni církví tedy procházeli Fénicií a Samařím a vyprávěli o obrácení pohanů a přinášeli všem bratrům velikou radost. 4Když dorazili do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly i staršími a vyprávěli jim, co skrze ně Bůh udělal. 5Povstali však někteří věřící ze sekty farizeů a říkali, že pohané se musí obřezávat a že se jim má přikázat, ať zachovávají Mojžíšův zákon.
6Apoštolové a starší se tedy sešli, aby tu věc zvážili. 7Po velikém dohadování vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři! Sami víte, že Bůh z nás už dávno vybral mě, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili. 8Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého tak jako nám. 9Vírou očistil jejich srdce a neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi. 10Proč tedy teď pokoušíte Boha? Proč nakládáte učedníkům jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? 11Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“
12Celé shromáždění zmlklo a poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří vyprávěli, jaké divy a zázraky skrze ně Bůh konal mezi pohany. 13Když domluvili, vzal si slovo Jakub: „Poslouchejte mě, bratři. 14Šimon tu vyprávěl, jak Bůh poprvé navštívil pohany, aby z nich přijal svůj vlastní lid. 15S tím se plně shodují slova proroků, neboť je psáno:
16‚Znovu se vrátím
a obnovím zbořený stan Davidův.
Jeho trosky obnovím
a vztyčím jej,
17aby ostatní lidé hledali Hospodina –
všichni pohané mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který činí tyto věci,‘
18věci, které oznamoval už před věky.
19Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nečinili potíže. 20Napišme jim však, ať se vyhýbají modloslužbě, smilstvu, masu zardoušených zvířat a krvi. 21Mojžíš má přece odedávna kazatele po všech městech, kde ho čtou v synagogách každou sobotu.“
Dopis věřícím z pohanů
22Apoštolové a starší se shodli s celou církví, že do Antiochie pošlou s Pavlem a Barnabášem své zástupce. Byli to přední bratři Juda (zvaný také Barsabáš) a Silas. 23Po nich poslali tento dopis:
Apoštolové, starší a všichni bratři zdraví bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii.
24Slyšeli jsme, že vás někteří od nás znepokojili a zmátli, když vám říkali, že se musíte dát obřezat a zachovávat Zákon. K ničemu takovému jsme je nepověřili. 25My shromáždění jsme se svorně shodli, že k vám pošleme své zástupce spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem, 26kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista nasadili své životy. 27Posíláme k vám Judu a Silase, kteří vám to vše ústně potvrdí:
28Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: 29vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi.
30Vysláni na cestu přišli do Antiochie, svolali shromáždění a předali dopis. 31Bratři ho přečetli a měli z toho povzbuzení radost. 32Juda se Silasem (kteří byli také proroci) pak mnoha slovy povzbuzovali a posilovali bratry. 33[34]A když tam strávili nějaký čas, bratři je v pokoji vyslali zpět k apoštolům. 35Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii také a spolu s mnoha dalšími vyučovali a kázali Pánovo slovo.
Pavlova druhá cesta
36Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: „Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají.“ 37Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka, 38ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla. 39Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr, 40kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu. 41Procházel Sýrii a Kilikii a posiloval církve.
16
1Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce. 2Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili, 3a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) 4Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě. 5Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.
6Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii. 7Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady. 9Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“
Filipy
10Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium. 11Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole. 12Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií.
Poté, co jsme ve městě strávili několik dní, 13vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily. 14Naslouchala nám také jedna bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal, 15a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila.
16Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. 17Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“ 18Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.
19Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad. 20Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé 21hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“
22A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi. 23Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal. 24Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.
25Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. 26Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy. 27Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. 28Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“
29Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena. 30Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“
31Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ 32Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma. 33(Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít. 34Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.
35Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“ 36Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“
37Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“
38Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se 39a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město. 40Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.
Náhledy fotografií ze složky Ježíš