Bible

Mesiášův rodokmen

¹Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:

²Abraham zplodil Izáka,
Izák zplodil Jákoba,
Jákob zplodil Judu a jeho bratry,
³Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar,
Peres zplodil Checrona,
Checron zplodil Rama,
⁴Ram zplodil Aminadaba,
Aminadab zplodil Nachšona,
Nachšon zplodil Salmona,
⁵Salmon zplodil Boáze z Rachab,
Boáz zplodil Obéda z Rút,
Obéd zplodil Jišaje,
⁶Jišaj pak zplodil krále Davida.

David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy,
⁷Šalomoun zplodil Rechoboáma,
Rechoboám zplodil Abiáše,
Abiáš zplodil Asu,
⁸Asa zplodil Jošafata,
Jošafat zplodil Jehorama,
Jehoram zplodil Uziáše,
⁹Uziáš zplodil Jotama,
Jotam zplodil Achaze,
Achaz zplodil Ezechiáše,
¹⁰Ezechiáš zplodil Menašeho,
Menaše zplodil Amona,
Amon zplodil Jošiáše,
¹¹Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry
a pak přišlo babylonské zajetí.

¹²Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela,
Šealtiel zplodil Zerubábela,
¹³Zerubábel zplodil Abihuda,
Abihud zplodil Eliakima,
Eliakim zplodil Azora,
¹⁴Azor zplodil Sádoka,
Sádok zplodil Achima,
Achim zplodil Eliuda,
¹⁵Eliud zplodil Eleazara,
Eleazar zplodil Matana,
Matan zplodil Jákoba
¹⁶a Jákob zplodil Josefa, muže Marie,
z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.

¹⁷Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

Bůh je s námi

¹⁸Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. ¹⁹Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. ²⁰Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ²¹Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“
²²To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: ²³„Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi.
²⁴Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku. ²⁵Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.

2

Mudrcové z Východu

¹Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. ²„Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
³Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. ⁴Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.
⁵„V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:

⁶‚Ty však, Betléme v judské zemi,
nejsi z judských knížat vůbec nejmenší,
vždyť právě z tebe vzejde Panovník,
Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“

⁷Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. ⁸Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“
⁹Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. ¹⁰Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. ¹¹Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. ¹²Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.

Útěk do Egypta

¹³A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“
¹⁴Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, ¹⁵kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“
¹⁶Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců. ¹⁷Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

¹⁸„V Rámě je slyšet křik –
naříkání a mnohé úpění.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“

¹⁹Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě ²⁰a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“
²¹Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. ²²Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje. ²³Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.

3

Hlas volajícího

¹V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v judské poušti: ²„Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ³To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal:

„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Urovnejte jeho stezky!“

⁴Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. ⁵Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu, ⁶vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.
⁷Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? ⁸Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. ⁹A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! ¹⁰Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.
¹¹Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ¹²Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“

Milovaný Syn

¹³Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. ¹⁴Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“
¹⁵„Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.
¹⁶Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. ¹⁷Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“

4

Je psáno

¹Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. ²Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. ³Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“
⁴On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“
⁵Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. ⁶„Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:

‚Svým andělům přikáže o tobě
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“

⁷Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“
⁸Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. ⁹„To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“
¹⁰„Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ ¹¹Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

Světlo v Galileji

¹²Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. ¹³Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí. ¹⁴Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

¹⁵„Země Zabulon a země Neftalí,
při cestě k moři, za Jordánem,
Galilea pohanů:
¹⁶Lid, který bydlel v temnotách,
uviděl veliké světlo,
obyvatelům krajiny stínu smrti
světlo se zaskvělo.“

¹⁷Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“
¹⁸Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr Ondřej. ¹⁹Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ ²⁰Oni hned opustili sítě a šli za ním. ²¹Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je ²²a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.
²³Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. ²⁴Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. ²⁵A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.

5

Blaze vám

¹Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, ²začal je učit:

³„Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
⁴Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
⁵Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
⁶Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
⁷Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
⁸Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
⁹Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
¹⁰Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

¹¹Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. ¹²Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.
¹³Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. ¹⁴Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. ¹⁵Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. ¹⁶Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Naplnění Zákona

¹⁷„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. ¹⁸Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. ¹⁹Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého. ²⁰Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.
²¹Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu. ²²Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni. ²³Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, ²⁴nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. ²⁵Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. ²⁶Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.
²⁷Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ ²⁸Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. ²⁹Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. ³⁰Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.
³¹Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘ ³²Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.
³³Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ ³⁴Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ³⁵ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. ³⁶Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. ³⁷Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.
³⁸Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ ³⁹Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. ⁴⁰Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. ⁴¹Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. ⁴²Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
⁴³Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ ⁴⁴Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ⁴⁵Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. ⁴⁶Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? ⁴⁷A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? ⁴⁸Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

6

Skrytá zbožnost

¹„Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. ²Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ³Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. ⁴Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
⁵Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ⁶Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
⁷Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. ⁹Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
¹⁰Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
¹¹Dej nám i dnes náš denní chléb
¹²a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
¹³A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.

¹⁴Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ¹⁵Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.
¹⁶A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ¹⁷Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ¹⁸aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Bůh, nebo mamon?

¹⁹„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. ²⁰Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. ²¹Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
²²Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. ²³Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!
²⁴Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Nemějte starosti

²⁵„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ²⁶Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? ²⁷Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ²⁸A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ²⁹ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ³⁰Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
³¹Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ ³²Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. ³³Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. ³⁴Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

7

Jak chcete, aby se chovali k vám…

¹„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. ²Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. ³Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ⁴Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! ⁵Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.
⁶Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly prasatům; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
⁷Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ⁸Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ⁹Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? ¹⁰Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? ¹¹Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?
¹²Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“

Poznáte je po ovoci

¹³„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. ¹⁴Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.
¹⁵Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. ¹⁶Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ¹⁷Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. ¹⁸Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. ¹⁹Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. ²⁰A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.
²¹Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ²²Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ ²³A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘
²⁴Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. ²⁵Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. ²⁶Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. ²⁷Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“
²⁸Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. ²⁹Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

8

Naše neduhy sňal

¹Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. ²Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“
³On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. ⁴Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš – na svědectví pro ně.“
⁵Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: ⁶„Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“
⁷Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“
⁸Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. ⁹Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
¹⁰Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! ¹¹Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, ¹²ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
¹³Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.
¹⁴Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. ¹⁵Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. ¹⁶Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. ¹⁷Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“

Kdo to vůbec je?

¹⁸Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. ¹⁹Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
²⁰Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
²¹Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“
²²Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“
²³Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. ²⁴Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.
²⁵Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“
²⁶„Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.
²⁷Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Stádo prasat

²⁸Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. ²⁹Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“
³⁰Opodál se páslo veliké stádo prasat. ³¹Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“
³²„Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. ³³Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. ³⁴Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.

9

Co je snadnější?

¹Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. ²Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Vzchop se, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
³Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“
⁴Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého? ⁵Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? ⁶Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
⁷A on vstal a odešel domů. ⁸Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.

Nové víno

⁹Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. ¹⁰Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.
¹¹Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“
¹²Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ¹³Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“
¹⁴Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ptali se.
¹⁵Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.
¹⁶Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. ¹⁷Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“

Každou nemoc, každý neduh

¹⁸Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“
¹⁹Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. ²⁰Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. ²¹Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“
²²Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.
²³Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, ²⁴řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. ²⁵Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala. ²⁶Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.
²⁷Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“
²⁸Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
²⁹Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ ³⁰Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ ³¹Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.
³²Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. ³³Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“
³⁴Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“

³⁵Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. ³⁶Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. ³⁷Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. ³⁸Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“

10

Jako ovce mezi vlky

¹Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. ²A toto jsou jména dvanácti apoštolů:

Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej,
Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,
³Filip a Bartoloměj,
Tomáš a výběrčí daní Matouš,
Jakub Alfeův a Tadeáš,
⁴Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.

⁵Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, ⁶ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele. ⁷Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ ⁸Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte. ⁹Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze ¹⁰ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.
¹¹Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka a zůstaňte u něj, dokud neodejdete. ¹²Když budete vcházet do něčího domu, popřejte mu pokoj. ¹³Bude-li toho ten dům hoden, pak ať váš pokoj přejde na něj. Nebude-li hoden, ať se váš pokoj vrátí k vám. ¹⁴Pokud vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a setřeste si z nohou i jeho prach. ¹⁵Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodomskému a gomorskému kraji lehčeji než takovému městu.
¹⁶Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. ¹⁷Dejte si pozor na lidi, protože vás budou vydávat soudům a bičovat vás ve svých shromážděních. ¹⁸Kvůli mně vás povedou i před vládce a krále na svědectví pro ně a pro národy. ¹⁹Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. ²⁰Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.
²¹Bratr bratra i otec syna tehdy vydá na smrt, děti povstanou proti svým rodičům a zabijí je. ²²Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. ²³Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.
²⁴Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. ²⁵Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí?
²⁶Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. ²⁷Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle; co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech! ²⁸Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. ²⁹Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. ³⁰Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! ³¹Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
³²Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. ³³Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích.
³⁴Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. ³⁵Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. ³⁶Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině.
³⁷Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. ³⁸Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. ³⁹Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.
⁴⁰Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal. ⁴¹Kdo přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého. ⁴²Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu z těchto maličkých, protože je to můj učedník, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.“

11

¹Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.

Více než prorok

²Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky ³s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“
⁴Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: ⁵slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. ⁶A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
⁷Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? ⁸Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech. ⁹Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. ¹⁰Toto je ten, o kterém je psáno:

‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
jenž připraví tvou cestu před tebou.‘

¹¹Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. ¹²Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují. ¹³Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon. ¹⁴Jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. ¹⁵Kdo má uši, slyš!
¹⁶Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:

¹⁷‚Pískali jsme vám, a netančili jste;
naříkali jsme, a neplakali jste!‘

¹⁸Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘ ¹⁹Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“

Pojďte ke mně

²⁰Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat, že nečinila pokání: ²¹„Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. ²²Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám! ²³A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. ²⁴Říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“
²⁵V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. ²⁶Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. ²⁷Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
²⁸Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. ²⁹Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. ³⁰Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“

12

Pán soboty

¹Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. ²Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“
³On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? ⁴Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? ⁵A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? ⁶Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. ⁷Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ neodsuzovali byste nevinné. ⁸Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“
⁹Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. ¹⁰Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.
¹¹On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? ¹²O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“
¹³Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. ¹⁴Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

Hle, můj služebník

¹⁵Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. ¹⁶Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. ¹⁷Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

¹⁸„Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,
můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.
Na něj položím svého Ducha,
on oznámí spravedlnost národům.
¹⁹Nebude se hádat ani křičet,
jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
²⁰Nalomenou třtinu nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
²¹A v jeho jménu bude naděje národů.“

Ježíš a Belzebub

²²Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. ²³Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“
²⁴Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“
²⁵Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. ²⁶Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? ²⁷A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ²⁸Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. ²⁹Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. ³⁰Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
³¹Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. ³²Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
³³Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. ³⁴Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! ³⁵Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. ³⁶Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. ³⁷Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

Zlé pokolení

³⁸Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“
³⁹On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. ⁴⁰Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. ⁴¹Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš. ⁴²Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.
⁴³Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. ⁴⁴Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, ⁴⁵jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

Ježíšova rodina

⁴⁶A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. ⁴⁷Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“
⁴⁸On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ ⁴⁹Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. ⁵⁰Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

13

Podobenství o rozsévači

¹Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. ²Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu ³a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. ⁴A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. ⁵Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. ⁶Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. ⁷Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. ⁸Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. ⁹Kdo má uši, slyš!“
¹⁰Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“
¹¹„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. ¹²Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ¹³Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. ¹⁴Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:

‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
¹⁵Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
abych je nemohl uzdravit.‘

¹⁶Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. ¹⁷Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
¹⁸Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: ¹⁹Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. ²⁰Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ²¹ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. ²²Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. ²³Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

²⁴Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. ²⁵Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. ²⁶Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. ²⁷Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ ²⁸Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ ²⁹Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. ³⁰Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“
³¹Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. ³²To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“
³³Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

³⁴To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. ³⁵Tak se naplnilo slovo proroka:

„Otevřu svá ústa v podobenstvích,
budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“

³⁶Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
³⁷Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, ³⁸pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. ³⁹Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. ⁴⁰Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. ⁴¹Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, ⁴²a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. ⁴³Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!
⁴⁴Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.
⁴⁵Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly ⁴⁶najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
⁴⁷Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. ⁴⁸Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. ⁴⁹Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých ⁵⁰a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
⁵¹Pochopili jste to všechno?“
„Ano,“ odpověděli mu.
⁵²Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

Prorok beze cti

⁵³Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. ⁵⁴Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? ⁵⁵Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? ⁵⁶Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ ⁵⁷A tak se nad ním pohoršovali.
Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“ ⁵⁸A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

14

Přines mi jeho hlavu!

¹V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. ²„To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“
³Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, ⁴protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ ⁵Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.
⁶Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, ⁷že jí přísahal splnit jakékoli přání. ⁸Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ ⁹Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. ¹⁰Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. ¹¹Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. ¹²Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

¹³Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. ¹⁴Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.
¹⁵Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“
¹⁶„Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“
¹⁷„Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“
¹⁸„Přineste mi je,“ řekl jim. ¹⁹Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. ²⁰A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. ²¹Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

²²Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. ²³Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. ²⁴Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. ²⁵Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. ²⁶Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“
²⁷„Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
²⁸„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“
²⁹„Pojď!“ řekl mu.
A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. ³⁰Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.
³¹Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.
³²Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. ³³Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
³⁴Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. ³⁵Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné ³⁶a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

15

Co člověka špiní

¹Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. ²„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“
³„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. ⁴„Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ ⁵Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ ⁶ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. ⁷Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

⁸‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
⁹Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“

¹⁰Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. ¹¹Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“
¹²Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“
¹³„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. ¹⁴Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“
¹⁵„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.
¹⁶„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. ¹⁷„Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? ¹⁸Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. ¹⁹Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. ²⁰Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

Víra pohanské ženy

²¹Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. ²²Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ ²³On jí však neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“
²⁴Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“
²⁵Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“
²⁶„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.
²⁷Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“
²⁸„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Sedm chlebů a pár rybek

²⁹Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam. ³⁰Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. ³¹Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.
³²Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“
³³„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“
³⁴„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš.
„Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.
³⁵Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem, ³⁶vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. ³⁷A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. ³⁸Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. ³⁹A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.

16

Farizejský a saducejský kvas

¹Potom ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Žádali ho, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe. ²Odpověděl jim: „Večer říkáte: ‚Bude hezky, nebe se červená.‘ ³Za svítání ale: ‚Dnes bude ošklivo, nebe se červená mraky.‘ Umíte rozeznat nebeské úkazy, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte? ⁴Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova.“ Tehdy je nechal a odešel.
⁵Když se učedníci přeplavili na druhý břeh, zjistili, že zapomněli vzít chleba. ⁶Ježíš jim řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů.“
⁷Dohadovali se tedy mezi sebou: „Vždyť jsme s sebou žádný chleba nevzali.“
⁸Ježíš to ale věděl, a tak řekl: „Proč se spolu dohadujete, vy malověrní, že nemáte chleba? ⁹Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů? ¹⁰Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů? ¹¹Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“
¹²Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.

Ty jsi Mesiáš

¹³Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“
¹⁴Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“
¹⁵„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
¹⁶„Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.
¹⁷„Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. ¹⁸A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. ¹⁹Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ ²⁰Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.

Vezmi svůj kříž

²¹Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. ²²Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“
²³On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
²⁴Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. ²⁵Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. ²⁶Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?
²⁷Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků. ²⁸Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království.“

17

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

¹Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu ²a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. ³A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním rozmlouvají.
⁴Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, dobře, že jsme tu! Jestli chceš, uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
⁵Než to dořekl, náhle je zahalil zářící oblak. Vtom se z oblaku ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. Jeho poslouchejte.“
⁶Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a hrozně se báli. ⁷Ježíš přistoupil a dotkl se jich se slovy: „Vstaňte, nebojte se.“ ⁸A když zvedli oči, neviděli už nikoho než samotného Ježíše.
⁹Cestou zpět z hory jim Ježíš přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“
¹⁰Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“
¹¹„Jistě, ‚přijde Eliáš a všechno napraví.‘“ odpověděl Ježíš. ¹²„Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli. Totéž od nich vytrpí i Syn člověka.“ ¹³Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.

Víra přenáší hory

¹⁴A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena ¹⁵a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má padoucnici a hrozně tím trpí. Často padá do ohně anebo do vody. ¹⁶Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“
¹⁷„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ ¹⁸Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.
¹⁹Učedníci později přišli za Ježíšem a v soukromí se ho zeptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
²⁰ [21]„Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“

Synové jsou svobodní

²²Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou. ²³Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni.
²⁴Jakmile přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně. „Váš učitel neplatí daně?“ ptali se.
²⁵„Ale ano,“ odpověděl Petr.
Když pak přišel domů, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od vlastních synů, anebo od cizích?“
²⁶„Od cizích,“ odpověděl Petr.
„Synové jsou tedy svobodní!“ řekl mu Ježíš. ²⁷„Ale abychom je neurazili, jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe.“

18

Nejmenší jsou největší

¹V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
²Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed ³se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. ⁴Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. ⁵Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.
⁶Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. ⁷Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. ⁸Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. ⁹A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
^10[11]Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. ¹²Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? ¹³A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. ¹⁴Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“

Kolikrát mám odpustit?

¹⁵„Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. ¹⁶Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. ¹⁷Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.
¹⁸Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. ¹⁹Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. ²⁰Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
²¹Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
²²Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát.
²³Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. ²⁴A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. ²⁵Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. ²⁶Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ ²⁷Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. ²⁸Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ ²⁹Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ ³⁰On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. ³¹Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. ³²Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. ³³Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ ³⁴Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
³⁵Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“

19

Co Bůh spojil

¹Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. ²Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
³Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“
⁴„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ ⁵a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? ⁶A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“
⁷Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“
⁸Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. ⁹Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“
¹⁰„Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.
¹¹„Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. ¹²Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Kdo vejde do Království

¹³Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. ¹⁴Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ ¹⁵Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.
¹⁶Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“
¹⁷On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“
¹⁸„A která?“ zeptal se.
Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, ¹⁹cti otce i matku‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
²⁰„To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“
²¹Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ²²Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
²³Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. ²⁴A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
²⁵Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.
²⁶Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“
²⁷„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“
²⁸Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. ²⁹A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. ³⁰Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

20

O dělnících na vinici

¹„Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. ²Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. ³Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, ⁴a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ ⁵A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. ⁶Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ ⁷‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘
⁸Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ ⁹Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. ¹⁰Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. ¹¹A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: ¹²‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ ¹³On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? ¹⁴Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. ¹⁵Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘
¹⁶Takto budou poslední první a první poslední.“

Můžete pít můj kalich?

¹⁷Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: ¹⁸„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. ¹⁹Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“
²⁰Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.
²¹„Co chceš?“ zeptal se jí.
²²Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“
„Můžeme,“ odvětili.
²³Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“
²⁴A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. ²⁵Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. ²⁶Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. ²⁷Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. ²⁸Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Dva slepci

²⁹Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. ³⁰U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ ³¹Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
³²Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
³³„Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ ³⁴Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.

21

Král na oslíku

¹Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky ²a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ³Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ ⁴To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:

⁵„Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“

⁶Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. ⁷Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. ⁸Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. ⁹Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:

„Hosana, Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
„Hosana na výsostech!“

¹⁰Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“
¹¹„Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Doupě lupičů

¹²Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic ¹³se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“
¹⁴V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. ¹⁵Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. ¹⁶„Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.
„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“ ¹⁷Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.

Uschlý fíkovník

¹⁸Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. ¹⁹Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.
²⁰Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
²¹Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. ²²Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“

Jakým právem

²³Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
²⁴„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. ²⁵Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ²⁶Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ ²⁷Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O dvou synech

²⁸„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ ²⁹Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. ³⁰Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. ³¹Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. ³²Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

O zlých vinařích

³³„Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. ³⁴Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. ³⁵Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. ³⁶Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
³⁷Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ ³⁸Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ ³⁹Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ⁴⁰Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
⁴¹Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
⁴²Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?

‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘

⁴³Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. ⁴⁴Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“
⁴⁵Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, ⁴⁶a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

22

O královské svatbě

¹Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: ²„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. ³Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. ⁴Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ⁵Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. ⁶Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. ⁷Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. ⁸Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. ⁹Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ ¹⁰Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
¹¹Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. ¹²Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. ¹³Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
¹⁴Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Čí je ten obraz?

¹⁵Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. ¹⁶Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. ¹⁷Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
¹⁸Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? ¹⁹Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. ²⁰„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
²¹„Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ²²V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

Bůh je Bohem živých

²³Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: ²⁴„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ²⁵U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. ²⁶Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. ²⁷Nakonec pak zemřela i ta žena. ²⁸Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
²⁹Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. ³⁰Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. ³¹Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: ³²‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“ ³³A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

³⁴Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. ³⁵Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: ³⁶„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
³⁷Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ³⁸To je první a největší přikázání. ³⁹Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Syn, nebo Pán?

⁴¹A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: ⁴²„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
⁴³Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

⁴⁴‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘

⁴⁵Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
⁴⁶A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

23

Nebuďte jako oni

¹Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. ²Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. ³Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. ⁴Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. ⁵Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. ⁶Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, ⁷zdravení na tržištích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘
⁸Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. ⁹A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. ¹⁰Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. ¹¹Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. ¹²Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

Pokrytci!

^13[14]„Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte!
¹⁵Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami!
¹⁶Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘ ¹⁷Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? ¹⁸Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ ¹⁹Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? ²⁰Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží. ²¹Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí. ²²Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí!
²³Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. ²⁴Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!
²⁵Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. ²⁶Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!
²⁷Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny. ²⁸Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nemravnosti!
²⁹Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých ³⁰a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ ³¹Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. ³²Dovršte tedy dílo svých otců! ³³Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?
³⁴Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu. ³⁵Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. ³⁶Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!

³⁷Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ³⁸Hle, váš dům vám teď zůstane pustý. ³⁹Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“

24

Počátky porodních bolestí

¹Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby. ²On jim ale řekl: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
³Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“
⁴Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. ⁵Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ⁶Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. ⁷Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. ⁸To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.
⁹Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy. ¹⁰Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět ¹¹a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. ¹²A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. ¹³Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. ¹⁴Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“

Otřesná ohavnost

¹⁵„Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), ¹⁶tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. ¹⁷Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal, ¹⁸a kdo na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť. ¹⁹Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. ²⁰Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den. ²¹Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. ²²Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.
²³Kdyby vám tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ‚Tady je!‘ nevěřte. ²⁴Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. ²⁵Hle, řekl jsem vám to předem.
²⁶Řeknou-li vám: ‚Pohleďte, je na poušti!‘ nevycházejte; anebo: ‚Hle, je na tajném místě,‘ nevěřte. ²⁷Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ²⁸‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘“

Příchod Syna člověka

²⁹„Hned po soužení oněch dnů

‚slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘

³⁰Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí. ³¹A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.
³²Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. ³³Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! ³⁴Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane. ³⁵Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
³⁶Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec. ³⁷Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. ³⁸Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, ³⁹a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.
⁴⁰Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. ⁴¹Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána. ⁴²Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. ⁴³Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. ⁴⁴Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.
⁴⁵Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? ⁴⁶Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. ⁴⁷Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. ⁴⁸Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ ⁴⁹a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. ⁵⁰Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, ⁵¹odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

25

O deseti družičkách

¹„Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. ²Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. ³Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. ⁴Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. ⁵Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
⁶O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ ⁷Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. ⁸Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ ⁹Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ ¹⁰Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.
¹¹Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ ¹²odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘
¹³Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“

O hřivnách

¹⁴„Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. ¹⁵Jednomu dal pět hřiven, dalšímu dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. ¹⁶Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět. ¹⁷Podobně ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě. ¹⁸Ten, který dostal jednu, ale šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.
¹⁹Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi. ²⁰Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl: ‚Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘ ²¹Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘
²²Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘ ²³Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘
²⁴Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. ²⁵A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘ ²⁶Jeho pán mu odpověděl: ‚Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? ²⁷Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu vzal, co mi patří, i s úrokem!
²⁸Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset. ²⁹Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ³⁰A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

Ovce a kozli

³¹„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. ³²Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. ³³Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. ³⁴Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. ³⁵Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, ³⁶byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
³⁷Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? ³⁸Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? ³⁹Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ ⁴⁰Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘
⁴¹Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! ⁴²Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. ⁴³Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
⁴⁴Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ ⁴⁵Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ ⁴⁶Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

26

Poslední pomazání

¹Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ²„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“
³Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, ⁴aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. ⁵Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.
⁶Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, ⁷přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. ⁸Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? ⁹Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“
¹⁰Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. ¹¹Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete. ¹²Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. ¹³Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
¹⁴Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. ¹⁵„Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. ¹⁶Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

Poslední večeře

¹⁷Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“
¹⁸Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“ ¹⁹Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.
²⁰Večer, když byl za stolem s Dvanácti, ²¹uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
²²Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“
²³„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. ²⁴„Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
²⁵Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“
„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.
²⁶Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ ²⁷Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; ²⁸toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. ²⁹Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“
³⁰A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

Getsemane

³¹Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ ³²Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
³³„I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“
³⁴Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
³⁵Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.
³⁶Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ ³⁷Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. ³⁸„Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
³⁹Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
⁴⁰Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. ⁴¹„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
⁴²Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“
⁴³A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. ⁴⁴Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
⁴⁵Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. ⁴⁶Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
⁴⁷Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. ⁴⁸Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ ⁴⁹Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“
⁵⁰Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“
Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. ⁵¹Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
⁵²Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. ⁵³Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? ⁵⁴Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“
⁵⁵V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. ⁵⁶Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“
Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

Před Veleradou

⁵⁷Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. ⁵⁸Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.
⁵⁹Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. ⁶⁰Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, ⁶¹kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“
⁶²Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“
⁶³Ježíš ale mlčel.
„Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.
⁶⁴„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“
⁶⁵Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! ⁶⁶Co o tom soudíte?“
„Ať zemře!“ vykřikli.
⁶⁷Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi ⁶⁸a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

Neznám ho!

⁶⁹Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“
⁷⁰On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“
⁷¹Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
⁷²Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.
⁷³Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“
⁷⁴Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“
A vtom zakokrhal kohout. ⁷⁵Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

27

Třicet stříbrných

¹Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. ²Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.
³Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. ⁴„Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“
„Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“
⁵On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.
⁶Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ ⁷Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. ⁸Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. ⁹Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

„Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného,
na kterou ho ocenili synové Izraele,
¹⁰a dali je za hrnčířovo pole,
jak mi uložil Hospodin.“

Před Pilátem

¹¹Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.
¹²Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. ¹³„Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. ¹⁴Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
¹⁵Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. ¹⁶Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. ¹⁷Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ ¹⁸(Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)
¹⁹Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“
²⁰Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.
²¹Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“
„Barabáše!“ zvolali.
²²„A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.
„Ukřižovat!“ zvolali všichni.
²³„Co udělal zlého?“ ptal se dál.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“
²⁴Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“
²⁵A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“
²⁶Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

²⁷Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. ²⁸Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. ²⁹Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ ³⁰Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. ³¹Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

³²Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž. ³³Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka), ³⁴dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí. Jakmile to okusil, nechtěl to pít.

³⁵Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. ³⁶Pak tam seděli a hlídali ho. ³⁷Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

³⁸Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. ³⁹Kolemjdoucí pokyvovali hlavami ⁴⁰a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“
⁴¹Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: ⁴²„Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! ⁴³Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“ ⁴⁴A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.
⁴⁵V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin. ⁴⁶Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
⁴⁷Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“ ⁴⁸Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít. ⁴⁹Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“
⁵⁰Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.
⁵¹V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, ⁵²hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala. ⁵³Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem. ⁵⁴Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“
⁵⁵Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. ⁵⁶Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

Hrob ve skále

⁵⁷V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. ⁵⁸Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat. ⁵⁹Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna ⁶⁰a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel. ⁶¹Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie.
⁶²Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta. ⁶³„Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ ⁶⁴Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“
⁶⁵„Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“ ⁶⁶A tak šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.

28

Není tu, vstal!

¹Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.
²Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. ³Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. ⁴Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.
⁵„Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. ⁶Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. ⁷Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“
⁸S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům. ⁹Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. ¹⁰„Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou do Galileje. Tam mě spatří.“
¹¹Zatímco ženy odcházely, někteří ze stráže dorazili do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo. ¹²Ti se shromáždili a po poradě se staršími dali vojákům spoustu peněz ¹³se slovy: „Mluvte takhle: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.‘ ¹⁴Kdyby se o tom doslechl prokurátor, my ho uklidníme a postaráme se, abyste neměli potíže.“ ¹⁵Strážní vzali peníze a dělali, jak byli poučeni. A toto vysvětlení je mezi Židy rozšířeno až dodnes.

Já jsem s vámi

¹⁶Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. ¹⁷A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.
¹⁸Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. ¹⁹Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého ²⁰a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“