Lukaš 02
Kapitoly:12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
12
Nebojte se jich
1Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví. 2Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. 3Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.
4Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc. 5Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte. 6Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut. 7Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
8Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly. 9Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly. 10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.
11Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat. 12Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“
O bohatém bláznu
13Někdo z davu ho požádal: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví!“
14„Člověče,“ odpověděl mu Ježíš, „kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“ 15Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“
16Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. 17Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘ 18Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby. 19Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘
20Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘
21Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“
Nemějte starosti
22Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete. 23Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení. 24Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! 25Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? 26Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?
27Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. 28Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!
29Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte. 30Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. 31Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.
32Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezchátrají, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí. 34Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
Buďte připraveni
35„Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy. 36Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče. 37Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit. 38Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním a zastihne je připravené, blaze jim.
39Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. 40Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“
41„Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?“
42Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm? 43Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. 44Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. 45Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se, 46pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.
47Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit. 48Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.
49Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! 50Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! 51Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! 52Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. 53Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
Znamení času
54Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak. 55Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá. 56Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?
57A proč ani sami nepoznáte, co je správné? 58Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. 59Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“
13
O neplodném fíkovníku
1V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? 3Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. 4Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“
6Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. 7Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ 8Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, 9snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
Uzdravení v sobotu
10V sobotu pak učil v jedné synagoze. 11A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat. 12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí. 13Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
14Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“
15„Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet? 16A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“
17Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.
O hořčičném zrnku a kvasu
18Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? 19Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“
20„K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval. 21„Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“
Těsné dveře
22Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil. 23Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“
Tehdy jim řekl: 24„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. 25Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ 26Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ 27On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘
28Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven. 29Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království. 30A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“
Jeruzaléme, Jeruzaléme!
31V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“
32Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím. 33Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 35Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“
14
Kdo se ponižuje, bude povýšen
1Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali. 2A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností. 3Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.
5Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“ 6Nezmohli se na žádnou odpověď.
7Když si všiml, jak si hosté vybírají přední místa, vyprávěl jim toto podobenství: 8„Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty. 9Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu. 10Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů. 11Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. 13Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. 14Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
Kdo bude hodovat v Království
15Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“
16Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 17V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ 22Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
Spočítej náklad
25Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: 26„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. 27Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: 30‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘
31Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? 32Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. 33Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? 35Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
15
O ztracené ovci
1Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
O ztracené minci
8„Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ 10Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
O ztraceném synu
11Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
13Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. 14Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! 19Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
21‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘
22Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, 24neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
25Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘
28Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, 29odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. 30Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
31‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“
16
O nepoctivém správci
1Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. 2Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘
3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… 4Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘
5Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ 6‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ 7Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘
8A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.
9Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků. 10Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. 11Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? 12A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“
14Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali. 15Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!
16Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. 17Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!
18Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“
O boháči a Lazarovi
19„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. 20Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů 21a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. 22Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.
23Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. 24‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘
25‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. 26Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
27On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. 28Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
29‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘
30‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘
31On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
17
Odpuštění, víra, pokora
1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 2Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3Mějte se na pozoru!
Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 4Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“
5Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“
6„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.
7Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? 8Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? 9Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? 10Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“
Deset malomocných
11Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.
15Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.
17„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět? 18Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ 19Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“
Kdy přijde Království
20Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. 21Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“
22Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 23Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. 24Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den. 25Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.
26Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. 28Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, 29ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 30Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.
31Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32Pamatujte na Lotovu ženu! 33Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. 34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 35[36]Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“
37„Kde, Pane?“ zeptali se ho.
„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.
18
O vytrvalé vdově
1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se: 2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. 3V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ 4Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, 5ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“
6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! 7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? 8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
O farizeovi a výběrčím daní
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství: 10„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. 12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘
13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ 14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Kdo vejde do Království
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je. 16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! 17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“
18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. 20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“
21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.
27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.
28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království 30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
Blížíme se k Jeruzalému
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky. 32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
Pane, ať vidím!
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral. 36Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje. 37Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský, 38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal: 41„Co mám pro tebe udělat?“
„Pane, ať vidím!“ zvolal.
42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“ 43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.
19
Zacheus
1Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. 2A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. 3Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. 4Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.
5Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“
6Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. 7Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“
8Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“
9„Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! 10Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“
O hřivnách
11Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. 12Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. 13Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ 14Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘
15Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. 16Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘
18Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ 19Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘
20Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, 21neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? 23Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ 24Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘
25‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘
26Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 27A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“
Král na oslíku
28Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. 29Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků 30se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 31Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. 33Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“
34„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. 36A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. 38Volali:
„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu!
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“
39V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
40Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“
Doupě lupičů
41Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42„Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
45Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. 46„Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“
47Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.
20
Jakým právem
1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší 2se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
3Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, 4byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“
5Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 6Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ 7Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“
8„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O zlých vinařích
9Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. 10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 11Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. 12Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.
13Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ 14Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ 15Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.
Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“
„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.
17Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným‘?
18Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“
19Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
Čí je ten obraz?
20Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. 21Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. 22Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
23Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: 24„Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
25„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 26A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
Bůh je Bohem živých
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. 29Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 30Potom si ji vzal druhý, 31třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. 32Nakonec pak zemřela i ta žena. 33Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“
34Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. 36Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. 38On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“
39„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. 40Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.
Syn, nebo Pán?
41Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 42Sám David říká v knize Žalmů:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
43než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘
44Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
45Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: 46„Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích 47a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“
21
Dva haléřky
1Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny. 2Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, 3a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. 4Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“
Znamení času
5Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl: 6„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
7„Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“
8„Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi. 9Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“
10Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království. 11Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. 13To bude vaše příležitost ke svědectví. 14Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit. 15Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků. 16Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt. 17Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, 18ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí. 19Vydržte, a získáte život!“
Zkáza Jeruzaléma
20„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. 21Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. 22Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno. 23Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu. 24Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“
Příchod Syna člověka
25„Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem. 26Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. 27Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. 28Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“
29Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy. 30Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto. 31Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království! 32Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. 33Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
34Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil 35jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. 36Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“
37Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská. 38Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.
22
Poslední večeře
1Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
3Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
9„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
10Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 12On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
14Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“
17Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. 18Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
21Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.
Kdo je největší
24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.
28Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. 30V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
31Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
34On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
Getsemane
35Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
36Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“
38Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
39Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
45Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. 46„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
47Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
49Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ 50Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
51„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? 53Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“
Neznám ho!
54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Před Veleradou
63Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. 67Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68„A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“
70„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
71Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“
23
Před Pilátem
1Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. 2Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“
3Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
4Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“
5Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“
6Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ 7A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.
Před Herodem
8Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. 9Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.
10Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali. 11A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi. 12Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.
Ukřižuj ho!
13Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid 14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. 15Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt. 16[17]Dám ho zbičovat a propustím ho.“
18Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ 19(Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)
20Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.
21Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“
22Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“
23Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily, 24až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.
Cesta k popravišti
26Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. 28Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. 29Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
30Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘
31Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“
Golgota
32K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 33Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. 34Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.
35Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
36Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 37a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 38Visel nad ním totiž nápis:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
39Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“
40Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
42Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
43Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 45Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. 46Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.
47Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ 48Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. 49Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.
Hrob ve skále
50Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, 51nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království. 52Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. 54Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
55Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. 56Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.
24
Není tu, vstal!
1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2Našly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, 14a povídali si o všem, co se stalo. 15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. 37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu tedy kus pečené ryby, 43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48Vy jste toho svědkové. 49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.
Náhledy fotografií ze složky Ježíš