Jan 02
Kapitoly:12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
12
Poslední pomazání
1Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: 5„Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“ 6To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. 8Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“
9Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
Král na oslíku
12Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
„Hosana!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
„Ať žije král Izraele!“
14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15„Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“
16Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. 17Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
Zrno pšenice
20Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. 24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. 25Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. 26Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. 27Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. 28Otče, oslav své jméno!“
Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“
30Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. 31Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ 33(Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“
35Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
Kdo uvěřil naší zprávě?
37Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili. 38Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
„Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?
Komu se Hospodinova paže zjevila?“
39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40„Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce,
aby očima neuviděli a srdcem nepochopili
a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“
41To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. 42Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.
44Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. 45Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“
13
Dal jsem vám příklad
1Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. 2Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.
3Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. 5Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.
6Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“
7„Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“
8„Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.
„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.
9„Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“
10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11(Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)
12Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. 14Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. 16Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.
18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘ 19Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. 20Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“
Jeden z vás mě zradí
21Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
22Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. 23Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. 24Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. 25Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
26„Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.
„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. 28Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. 29Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.
30Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.
Nové přikázání
31Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. 32A protože je Bůh oslaven v něm, Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. 33Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘
34Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. 35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“
36Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“
„Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“
37„Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“
38„Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“
14
Cesta, pravda a život
1„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4Víte, kam jdu, a cestu znáte.“
5„Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“
6„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“
8„Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“
9„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.
12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. 13O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“
Jiný Utěšitel
15„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. 16Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, 17totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. 18Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. 20V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. 21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
22Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“
23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním. 24Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. 25To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. 26Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. 28Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 29Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.
30Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, 31ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“
15
Réva a ratolesti
1„Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. 2Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. 3Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.
5Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. 6Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. 7Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. 8Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.
9Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11Toto jsem vám pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá. 12Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. 13Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
14Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. 15Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. 17Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“
Svět vás bude nenávidět
18„Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. 20Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. 21To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal. 22Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu. 23Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. 24Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. 25Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘
26Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. 27A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.
16
1Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést. 2Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. 3Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. 4Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“
Duch pravdy
5„Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. 7Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. 8Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. 9Hřích, že nevěří ve mne; 10spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; 11a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
12Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. 13Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. 14On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. 15Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.
16Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“
Úzkost se obrátí v radost
17Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘ 18Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“
19Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? 20Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. 21Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. 22I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.
23V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. 24Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá. 25Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně.
26V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. 27Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“
29Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! 30Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“
31„Teď věříte?“ opáčil Ježíš. 32„Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. 33Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“
17
Ať jsou jedno
1Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. 2Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. 3A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. 4Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. 5Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.
6Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo 7a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. 8Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
9Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. 10Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. 11Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. 12Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. 13Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. 14Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. 15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. 16Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. 17Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. 18Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. 19Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.
20Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. 21Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.
24Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. 25Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, 26a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“
18
Zatčení v zahradě
1Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. 2To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?“
5„Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). 6Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.
7„Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.
„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.
8„Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ 9(To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“)
10Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11„Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
Před Annášem
12Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. 13Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14(To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.)
15Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. 16Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. 17Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ řekl.
18Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.
19Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. 21Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“
23„Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“
24Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
25Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ zapřel Petr.
26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“
27Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
Před Pilátem
28Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, 29a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.
30„Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.
31„Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“
„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. 32(Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)
33Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.
34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
35„Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
36„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
37„Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.
„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“
38„Co je pravda?“ odtušil Pilát.
Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. 39„Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“
40Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)
19
Hle, člověk!
1Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. 2Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť 3a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.
4Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“
5Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.
6„Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.
„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“
7Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“
8Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. 9Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídal.
10„Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“
11Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“
12Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“
13Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. 14Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.
15Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“
„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.
„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.
16Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.
Golgota
Chopili se ho vojáci. 17Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.
19Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:
JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.
21Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“
22„Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.
23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, 24řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:
„Rozdělili si mé šaty,
o mé roucho házeli los.“
25U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. 26Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.
28Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ 29Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. 30Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.
Zahradní hrob
31Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. 32A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. 34Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. 35Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. 36Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ 37A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“
38Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. 39Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. 40Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. 41Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. 42A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.
20
Proč pláčeš?
1Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, 2běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
3Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. 4Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. 5Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. 6Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. 8Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. 9(Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) 10A tak se ti učedníci vrátili zpět.
11Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu 12a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13„Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.
„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). 15„Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“
V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16„Marie!“ řekl jí Ježíš.
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17„Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
Pokoj vám
19Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. 21„Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
24Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. 25Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“
26O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“
28„Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.
29„Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“
30Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. 31Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.
21
Snídaně u jezera
1Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. Stalo se to takto: 2Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.
3„Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.
„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili.
4Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). 5„Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně.
„Nemáme,“ odpověděli.
6„Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.
7Učedník, kterého Ježíš miloval, tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody.
8Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) a táhli tu síť s rybami. 9Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.
10Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ 11Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla.
12„Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. 13Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. 14Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.
Pas mé ovce
15Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, miluješ mě více než oni?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“
16Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“
17Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“
Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. 18Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ 19(To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“
20Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) 21Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“
22Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ 23Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“
Epilog
24To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.
25Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.
Náhledy fotografií ze složky Ježíš